Které maminky používají šátek nanošení dětí
Lze specifikovat skupinu žen, které se rozhodnou pro nošení dětí?
Nošení dětí v šátku je alternativní způsob nošení dětí v současné společnosti. Zákonitě se objevila otázka, zda se skupina nosících maminek liší od ostatních žen. Ženy ve skupině experimentální jsou nejčastěji ve věkovém rozmezí 25 až 35 let. Ptala jsem se distributorů šátků, jak by se maminky, které své děti nosí, daly charakterizovat.
V prvé řadě jsem se dozvěděla, že rodiče, kteří si šátek pořizují, inklinují k přírodě a všemu přirozenému. Chovají se ekologicky, volí šetrné prostředky vůči přírodě, nejsou zasaženy módními trendy, a tudíž si myslím, že také méně podléhají konzumnímu způsobu života. Lze je označit za sportovní typy. Předpokládala bych, že „šátkaři“ využívají v nižší míře osobního automobilu a více cestují městskou hromadnou dopravou vzhledem k častému ocenění bezbariérovosti a mobility v souvislosti s nastupováním do městské hromadné dopravy.
Distributoři je označují za přemýšlivé, dychtivé informací a lidi s vyšším stupněm vzdělání, což bylo potvrzeno tímto průzkumem, kdy ve skupině žen, které nosí dítě v šátku, bylo nadpoloviční procento vysokoškoláků. V souvislosti s dosaženým stupněm vzdělání v této skupině respondentek mě zajímalo, zda se zde nesoustředí vyšší procento určitého profesního zaměření. Předpokládala jsem vyšší četnost pedagogického a humanitního vzdělání. Bráno v relativní četnosti je v experimentální skupině nejvíce ekonomicky vzdělaných žen (16,03%) a o něco méně zdravotníků (15,27%). Stejné procento bylo odborných profesí, jako například právníci, manažeři, geodeti, ale i učňovské profese vyžadující odborné znalosti a dovednosti a další, které lze specifikovat jako vysloveně odborné kromě pedagogů, zdravotníků a ekonomů. Pro zajímavost, ve skupině matek, které nenosí děti v šátku, je zdravotníků pouze 9%. Nicméně si nemyslím, že by profesní zaměření výrazně ovlivňovalo rozhodnutí nosit dítě v šátku.
Co se týče snaze po hlubších informacích v souvislosti se získáváním poznatků o praxi a teorii ,,šátkování“, v experimentální skupině se nadpoloviční většina maminek vzdělávala v oblasti psychomotorického vývoje dítěte. Otázka byla uzavřená, a tudíž velice obecná. Bylo by přínosnější v případě hlubšího prozkoumání problematiky praxe nošení dětí se ptát obšírněji a zjistit také, kde informace získávají.
Maminky používající šátek jsou distributory vnímány jako upravené a přátelské osoby hlavně ze středních vrstev obyvatelstva. Navštívila jsem dvě přednášky na téma nošení dětí v šátku a mohu toto tvrzení potvrdit. Na obou byla příjemná atmosféra. Myslím si, že to je hlavně tím, že zde panuje zaujetí přednášejícího a zúčastněných pro stejnou věc, a tou je potřeba dát dítěti to nejlepší. Také není ze strany prodejce vyvíjen nátlak. Přednášky nemají formu prezentace výrobku, ale na základě zprostředkování informací o psychomotorickým vývoji a potřebách novorozence, se zájemce rozhodne ke koupi. Příslušnost ,,šátkonosičů“ ke střední společenské třídě je zřejmě ovlivněna ekonomickým standardem a možná i snahou chovat se ekologicky, což nedovoluje maminkám jezdit často autem, a proto raději volí městskou hromadnou dopravu, kde je šátek jako prostředek přepravy dítěte k nezaplacení.
Potřeba informované volby přivede tyto maminky na kurzy a přednášky týkající se informací o vývoji dítěte a o šátku. Jejich vnitřní přesvědčení musí být podloženo informacemi. Je možné, že snaha po získání vícero informací je spíše potřebou se ujistit ve správnost konání? 150 let ,,vlády kočárků“ zpřetrhalo tradici, na které by mohli dnešní rodiče s vnitřní jistotou stavět a bez pochybností konat, tak jak činili předkové. Když tradice chybí, musí být nahrazena odbornými informacemi.
Mladá generace rodičů si uvědomuje více, než kdy jindy v minulosti svou zodpovědnost za děti, a hlavně ji přijímá. Tím jsou charakterizováni především ,,šátkaři“ Zároveň je u nich silná potřeba blízkosti k miminku. Toto bylo také potvrzeno průzkumem, kdy ženy v celém výzkumném vzorku celkem často udávaly výhodu šátku v tom, že umožňuje blízkost dítěte s matkou, vzájemný tělesný kontakt. Pocit bezpečí pak vnímají ne pouze z hlediska dítěte, ale z hlediska obou. Dalo by se říci, že pokud matka vnímá veškeré projevy novorozence, učí se ho znát a získává jistotu, že kdyby se mělo něco dít, ihned zareaguje.
Zvýšenou potřebu blízkosti současné generace rodičů vidí dr. Prekopová v souvislosti s ,,vlnou chladné výchovy“, v níž byli současní mladí rodiče vychováváni. Proto by rádi dali svému potomkovi něhy a lásky dvojnásob. Jedním z možných důvodů, proč šátky dostály renesance, je i ten, že si mnozí uvědomují neútěšnou situaci naší společnosti, která se vyznačuje vysokou mírou sociální patologie a pokleslým konzumním způsobem života, který enormně zatěžuje naší planetu. Instinktivně se navracejí k přírodě, na počátek, a tím je zrození nového života. Uvědomují si jeho hodnotu a jeho potřeby, kterými se začínají řídit.