Závěr výzkumného šetření
Závěr empirického šetření
Výsledek průzkumného šetření, který jsem zrealizovala v oblasti praxe nošení dětí na těle rodičů, nebyl příliš překvapující vzhledem k současným poznatkům o možném vlivu ,,šátkování“ na psychomotorický vývoj jedince v podmínkám moderní doby.
Charakteristika maminek nosících své děti v šátku:
Ve výzkumném vzorku bylo vysoké procento maminek nosících děti připoutané na těle vzhledem k tomu, že právě ony mají větší zájem o prohloubení poznatků v této oblasti. Dotazník byl umístěn na webových stránkách a přes jeho celkem intenzivní propagaci prostřednictvím diskusích na Internetu a uveřejnění na některých webových stránkách ho vyplnilo celkem malé množství lidí. Na této skutečnosti se významně podepsal fakt, že bylo vyplnění dotazníku pro mnohé celkem náročné, a to jak na přemýšlení, tak časově. Ale také se tím ukazuje fakt, že zájem veřejnosti o toto téma je nepatrný. Otevřené, nevyplněné dotazníky mi přišly z Internetu pouze tři a z toho usuzuji, že ženy nebyly ani tak odrazeny délkou a obtížností formuláře, ale byly spíše primárně bez zájmu o danou problematiku.
Jak výsledky ukázaly, maminky nosící svého potomka v šátku dosáhly v nejvyšší míře vysokoškolského a středoškolského vzdělání. Je možné hledat zde socioekonomickou souvislost vhledem k možnosti si pořídit opravdu kvalitní šátek a faktem je, že z vyšším vzděláním rostou zákonitě příjmy. Není však možné opomenout, že vyšší stupeň dosaženého vzdělání přináší větší uvědomění, rozhled a hlavně možnost přístupu na Internet, kde jsou zatím nejucelenější informace ohledně ,,šátkování“ a kde se nezanedbatelné procento maminek o této možnosti dovědělo.
Nejvíce žen však získalo povědomí o existenci nošení dětí na těle rodiče na ulici, kde miminko v šátku poprvé spatřily. Potvrzuje toto zjištění tvrzení mnohých skeptiků, že se jedná o módní záležitost? Nemyslím si. Za prvé, propagace je velice mizivá a zájem o šátek prokazuje téměř stále stejnorodá socioekonomická skupina maminek a hlavně k jeho užívání je nutné především vnitřní přesvědčení o správnosti konání, které je v současnosti podloženo zájmem o prohloubení informací. Myslím si, že módní záležitost by se rozmohla mnohem rychleji a mezi všechny socioekonomické vrstvy obyvatel. Zatím jsou matky nosící děti v šátku specifickou skupinou. „Šátkařky“ se liší od ostatních maminek, které nosí dítě ve vaku, v motivech nošení, mírou vzdělávání v oblasti psychomotorického vývoje dítěte a výší dosaženého stupně vzdělání a délkou i frekvencí nošení. Vložením dítěte do šátku se maminka připravuje v určitém směru o pohodlí, permanentně je narušena její intimní zóna, na což moderní člověk není zvyklý. Někomu to může činit potíže. Ne hned, ale po delší době permanentního nošení. Na tento fakt koneckonců upozorňují výrobci a distributoři šátků.
Předpoklad, že děti nechtěné se nebudou nacházet v této skupině, nebyl potvrzen. Je možné, že maminky, které, ač dítě nechtěly, nosily je pevně přivinuté na svém těle, protože musely vyřešit svůj vnitřní konflikt mezi osobními potřebami a potřebami spojenými s péčí o dítě. Činí tak vzhledem k tomu, že jejich mateřský pud je zřejmě zdravě silný, což dokládá skutečnost, že v experimentální skupině respondentů bylo ponejvíce žen ve věkové hranici od 25 do 35 let. Věk, kdy žena většinou ví, co od života žádá.
Mnohdy je volba šátku či vaku čistě racionální z praktických důvodů. Stačí si představit, jak obtížný je pohyb maminky vezoucí kočárek v ulicích velkoměsta. Plno bariér, na mnohá místa se nedostanou a jsou nuceny nechat kočárek i s miminkem venku v případě úzké uličky v obchodech, absence výtahů na úřadech, nemožnost se dostat do přeplněného prostředku městské hromadné dopravy. U žen převážně vysokoškolsky vzdělaných s celkem vysokým procentem ekonomického zaměření a charakterizujících se temperamentem sangvinika bych racionalitu předpokládala.
Temperament dítěte
V experimentální skupině se průměr temperamentu dětí během let ve všech jeho složkách posunul blíže k hodnotám obtížněji vychovatelného dítěte až na pravidelnosti rytmů, kde byl posun opačný. (tab.24)
Ve skupině kontrolní bylo spočteno vyšší skóre pouze u emocionality, citlivosti, vnímavosti a aktivity. Jsou to ty složky temperamentu, které logicky s věkem dítěte musí vykazovat v současném období vyšší průměr, než v době šestinedělí, kdy dítě disponuje mnohem menší paletou schopností a intenzitou projevů. Pravidelnost rytmů, adaptabilita a soustředěnost byla ve skupině nenošených dětí ohodnocena v době šestinedělí jako těžší než v současnosti. S věkem se skóre těchto tří složek temperamentu posunovalo k hodnotám lehce vychovatelného dítěte.
V položce pravidelnost rytmů byly děti nošené ohodnoceny mnohem hůře než děti nenošené jak v tab. A tak v tab. B, přičemž však u experimentální skupiny došlo během času k výraznému posunu k lepšímu. Ve všech zrealizovaných porovnáních zatím k nevětšímu a mnohem výraznějšímu než u dětí ze skupiny kontrolní. Je možné, že má na vysokém skóre pravidelnosti rytmů v období šestinedělí podíl kojení a nošení dětí v šátku zároveň. Kojené děti nemohly být porovnány s nekojenými, protože jich bylo 96% v celém výzkumném vzorku. Obojí podporuje současný trend přizpůsobovat přísun stravy a spánku potřebám dítěte. V šátku novorozeně spí, kdy chce, bdí, kdy chce, v případě úvazu zvaného kolébka se může kdykoliv nakojit. Nehledě na fakt, že v šátku je novorozeně schopno odložit uspokojení potřeb. V jeho životě zatím téměř neexistuje pravidelnost. Nicméně nošené dítě ihned po porodu je nuceno si rychleji zvyknout na rytmus den a noc. V tomto potvrzují výsledky tohoto průzkumu zjištění známá z praxe.
Tab. 24 Skóre jednotlivých složek temperamentu ve skupině kontrolní a experiment.
| Nošeny | Nenošeny | ||
skóre tab.A | skóre tab.B | skóre tab.A | skóre tab.B | |
Emocionalita | 3,31 | 3,74 | 2,9 | 3,37 |
Soustředěnost | 2,61 | 2,66 | 2,66 | 2,33 |
Citlivost | 3,34 | 2,85 | 2,85 | 3,24 |
Vnímavost | 3,72 | 4,39 | 3,63 | 4,26 |
Adaptabilita | 1,63 | 2,49 | 2,37 | 2,01 |
Pravidelnost rytmů | 3,46 | 2,57 | 2,10 | 1,75 |
Aktivita | 3.01 | 3,11 | 2,67 | 3.00 |
První reakce | 2,03 | 2,23 | 2,09 | 2,23 |
Kvalita nálady | 1,82 | 2,01 | 2,1 | 2,01 |
Schopnost přizpůsobit se u nošených dětí byla v současné době zhoršena oproti období šestinedělí. U nenošených naopak zlepšena. Tím je víceméně potvrzena teorie Jiřiny Prekopové, že nošení v šátku v současných podmínkách přináší svá úskalí, která jak získaná fakta ukazují, je nutné brát v úvahu a průběh ,,šátkování“ jim přizpůsobit. Nutné je zdůraznit, že se jedná o subjektivní výpovědi maminek dětí. Informace ohledně hodnocení týkajících se období šestinedělí nelze považovat za vysoce výpovědní vzhledem k velkému časovému odstupu, který může zapříčinit zkreslení informací, ale na druhou stranu bych odpovědím nerada upírala výpovědní hodnotu, protože korespondují s poznatky ohledně psychomotorického vývoje dítěte a zapadají logicky do kontextu získaných informací.
Přece jenom za směrodatnější bych ale považovala porovnání složek temperamentu v tabulce B mezi skupinou kontrolní a experimentální. Z tohoto porovnání vyplývá, že děti nošené na těle rodiče vykazují v následujících položkách temperamentu (intenzita reakce, soustředěnost, vnímavost, adaptabilita, pravidelnost rytmů a aktivita) vyšší skóre než děti nenošené. Lze konstatovat, že se ,,šátkováním“ temperament dítěte posune blíže k charakteristice hůře vychovatelného dítěte? A nebo jsou přednostně vkládány do šátku děti hodnocené jako více obtížně vychovatelné?
Abych si tuto otázku ujasnila, porovnala jsem výsledky v tabulce A mezi skupinou kontrolní a experimentální. U dětí nošených na těle rodičů v tabulce A vyšlo skóre vyšší, tedy blíže k těžce vychovatelnému dítěti, v případě intenzity reakce, citlivosti, vnímavosti, pravidelnosti rytmů a aktivity. Je možné, že vyšší hodnoty byly zaznamenány proto, že matky jsou ke svému miminku více vnímavé vzhledem v důsledku maximální blízkosti, kdy mohou zaznamenat každý projev novorozence. U položek soustředěnost a adaptabilita naopak vykazovaly tyto děti výsledky blížící se lehce vychovatelnému dítěti. Zvláště adaptabilita vyšla nejníže ze všech průměrů 1,63, což přispívá k předpokladu, že šátek na začátku života novorozence podstatně usnadňuje průběh adaptačního období.
Je možné, že ,,šátkování“ neovlivňuje přímo jednotlivé složky temperamentu, ale mohlo by se říci, že těžší temperament dítěte je podnětem pro matku, aby jej nosila na svém těle. Z praxe je mnoho případů, kdy právě maminka dítěte příliš plačícího a náročného na její pozornost, dá přednost šátku nebo vaku před kočárkem. Ale jak je možné, že rodiče dětí ještě nenarozených, tedy netušící, jaký bude mít temperament, se rozhodnou pro šátek na základě jeho obtížnějšího temperamentu? Tyto otázky bohužel můj průzkum nezodpoví. Aby se tak stalo, musela bych do dotazníku vložit otázku, která by zjistila, ve kterém měsíci nebo dni života dítěte, začala maminka používat šátek. Z odpovědí bych již mohla spíše usoudit, proč vykazují děti v sobě šestinedělí vyšší skóre temperamentu ve skupině experimentální než kontrolní.
Dovolila bych si tvrdit, že ,,šátkování“ má přímý vliv na adaptabilitu a pravidelnost rytmů. V případě adaptability je tvrzení na místě. Výsledky jsou jasné a jejich interpretace také. U jedináčka je vliv spíše negativní, avšak v případě druhorozených dětí nošených v šátku působí naopak pozitivně. U pravidelnosti rytmů je vliv pozitivní zejména na rychlost utváření si pravidelných návykům dítěte, jež je zvyšováno, pokud je dítě druhorozené a více. Zůstává však otázka, pokud má ,,šátkování“ pozitivní vliv na jeho vývoj, proč v obou tabulkách je vyšší skóre právě u nošených dětí?
Hypotézy týkající se matky
Co se týče hypotéz týkajících se matky, zjištěná fakta byla vzhledem očekávání překvapující, zejména v případě hypotézy číslo 2, kdy se zjistilo, že ve skupině experimentální se nacházelo mnohem vyšší procento matek, které udaly vyšší míru duševního vyčerpání. Fakt, že nadpoloviční většinu dětí nosily také jiní příbuzní, zejména otec, na této skutečnosti nic nezměnil. Zejména proto, že nošení dítěte někým jiný než matkou bylo ve většině případů sporadické.
Vzhledem k tomuto zjištění jsem se rozhodla podrobněji prozkoumat, jaké by mohly být jiné faktory, kromě používání nosítka, které by mohly k tomuto výsledku vést. Na základě toho jsem sestavila výzkumnou otázku: Co způsobilo vyšší míru vyčerpání matek v experimentální skupině? Porovnáním dotazníku maminek, které udaly duševní vyčerpání téměř stále, jsem zjistila, že zde byly přítomny kromě ,,šátkování“ další možné důvody vedoucí k vyšší míře psychického vyčerpání – odchod manžela, podnikání při mateřské dovolené, dvě děti hned po sobě a poslední žena vychovávala celkem pět dětí.
Další z možných příčin tohoto výsledku je celkově vyšší skóre temperamentu dětí ve skupině experimentální, a zároveň maminky, které se cítily psychicky vyčerpané často a téměř stále ohodnotily své děti více jako emocionálnější, s horší schopností adaptability, spíše s nepravidelnými rytmy a první reakce byla více negativní než pozitivní. Tato zjištění byla objevena již výzkumem Thomase a Chessové, kdy rozdělili děti na tři skupiny dle obtížnosti výchovy.
Při podrobnějším pohledu na výchovné problémy dětí v experimentální skupině jsem zjistila, že zde byly soustředěny ty nejzávažnější. Ve vyšší frekvenci maminky udávaly nejistotu při volbě výchovným postupů, což je vlastně jedním z příčin nejistoty dítěte, která se projevuje častým nočním kojením, problémy s jídlem a večerním usínáním, které zde byly také často zmiňovány. Otázkou je, zda větší vzdor a negativismus lze přisuzovat vyššímu sebevědomí dítěte, a nebo tyto projevy spíše vnímat jako vliv negativního dopadu šátkování v moderní technokratické době a pojmout je jako příznaky poruchy chování zvané „Malý tyran“. Vzhledem k tomu, že žádné z dětí v experimentální skupině nevykazovalo vzdor dříve jak ve dvanácti měsících života, bych se spíše přiklonila k prvé možnosti. On totiž fakt, že děti v této skupině přinášejí matce těžší výchovné problémy, může být koneckonců v důsledku toho, že matka šátek použila jako prostředek ke zmírnění obtížnosti péče o více temperamentního novorozence. Nicméně i přes takto negativní výsledek, co se týče duševního vyčerpání matky, ženy ,,nosičky“ šátek vychvalují a spojují s ním pouze pozitivní zkušenosti, udávajíce zklidnění dítěte. A proto se mohu ptát, zda by míra duševního vyčerpání těchto žen nebyla vyšší, pokud by šátek nepoužily. Bohužel, tento průzkum na danou otázku odpovědět nedokáže.
Pochybení při sestavování dotazníku
Při sestavování dotazníku jsem udělala několik chyb, kterými jsem závěr průzkumu ochudila o celkem přínosná fakta. O některých se zmiňuji během pojednání o výsledcích a při porovnání výzkumných proměnných. Myslím si, že je na místě se o nich zmínit zvlášť.
Ø Horní věková hranice měla být neomezená, abych zjistila, kolik let se šátky v České Republice používají.
Ø Dolní věková hranice měla být nižší, protože bych se více dozvěděla o možné přítomnosti vzdoru před 12. měsícem života dítěte, který by mohl ukazovat na přítomnost poruchy zvané malý tyran.
Ø V dotazníku by měla být položena otázka, která by dokázala získat informaci říkající, od kdy začaly maminky šátek používat, protože ne všechny do něho uložily své novorozeně ihned po porodu. Tento údaj by osvětlil například výsledky skóre pravidelnosti rytmů. Kdybych věděla, zda byly děti v době šestinedělí nošeny od začátku nebo ne, otevřelo by to nový pohled na tuto složku temperamentu. A ne pouze na ni.
Ø V položce zabývající se temperamentem matky jsem dala respondentkám možnost zaškrtnout pouze jednu variantu, přičemž se standardně se udávají dvě.
Dotazník byl dosti obsáhlý a v mnohém složitý na odpověď. Původně obsahoval více otázek týkajících se znalostí respondentek ohledně pozitivních a negativních důsledků ,,šátkování“a otázky přibližující praxi nošení dětí. Během zpracování jsem dospěla k názoru, že tyto otázky přece jenom přesahují rámec výzkumného šetření a tak jsem se rozhodla, že nebudou do tohoto průzkumu zařazeny, ale zpracuji je zvlášť.